15. srpna jsem ve své bylinkové skupině Bytí s přírodou sdílela první příspěvek o této růži. Bylo v něm: „Před pěti dny rozkvetla. Nádherně voněla. ráno, jsem našla všechny její okvětní plátky spadlé na zemi. Byly čisté, tak jsem je sebrala a nechala zavadnout. Teď už jsou naložené v rýžovém oleji. Za pár týdnů si z něho udělám balzám na rty. Budu tak mít památku na svoji růži. Už se těším až rozkvetou zbylá dvě poupata.”
Naštěstí zbyla ještě dvě poupata. Růže kvetla dokonce ještě na konci října. Okvětní plátky z jednoho květu jsem vzala a dala jsem je usušit. Druhý květ jsem nechala matce přírodě.
Před pár dny nastal čas na jejich zpracování. Chtěla jsem si vyrobit mastičku, která by mi pomohla starat se o jizvu a těhotenské bříško.
Po tři dny jsem směs pomalu rozhřívala ve vodní lázni a nechávala zase zatuhnout. Dílem náhody bylo to, že jsem mast slévala do kelímků zrovna na zimní slunovrat.
Tak vznikl v jednom z nejsilnějších dnů v roce jeden malý a jeden velký kelímek mastičky, se kterou teď budu pečovat o sebe a o svůj malý ukrytý poklad.
To byl letošní příběh mé růže.
Kateřina Petrová, váš bylinkový průvodce
katerina@bylinkovypruvodce.cz